O historii Hradiště

Osada Hradiště, ve starších pramenech označovaná jako Hradiště sv. Hypolita či německy Pöltenberg, leží na vrcholku strategicky důležité skalní ostrožny vypínající se do výšky 332 m. n. m. Od jihozápadního okraje města Znojma je oddělena hluboce zaříznutým údolím Gránického potoka. Špatně přístupná je rovněž od jihu, kde stráně prudce spadají k řece Dyji, a od jihozápadu, odkud jí chrání strž s Pivovarským potokem. Ostrožna se tak otvírá jen k severozápadu, do mírně zvlněného terénu mezi Hradištěm a vesnicí Mašovice. Leží na hranících Národního parku Podyjí, do jehož přírodního rámce vhodně zapadá. Proto je jedním z výchozích bodů cyklistické stezky, která Národním parkem prochází. V současnosti je ostrožna prakticky celá zastavěná nejen rodinnými domky, ale i historickými budovami probošství Křížovníků s červenou hvězdou a kostelem sv. Hypolita, který dal osadě i původní jméno.

Ostrožna svou vhodnou polohou lákala člověka k osídlení již od pravěku. Můžeme se zde setkat s artefakty z pozdní doby kamenné, z doby bronzové a starší doby železné. V tomto období zde vyrostlo opevnění a lokalita se poprvé změnila v pevnost. Osídlení pokračovalo ve starší době římské. Byly zde nalezeny nejen sídlištní objekty, ale v prostoru barokní sýpky a současné prodejny rovněž rozsáhlé žárové pohřebiště.

Největší význam získalo místo v období slovanském – hradištním. Nejstarší nálezy tohoto etnika pochází z osmého století. Důležitost Hradiště vzrostla na počátku devátého století. Tehdy byla ostrožna mohutně opevněna a vznikl zde hrad s rozlohou dvacet hektarů. Ten patřil, spolu s Mikulčicemi, Starým Městem a Pohanskem, k nejvýznamnějším mocenským centrům Velké Moravy. Nález pozůstatků dvou kamenných kostelů z devátého století význam pevnosti jen podtrhuje. Opevněná plocha se rozprostírala v prostoru celé dnešní obce a byla rozdělena na dvě přibližně stejně velké části - vnitřní hrad a opevněné předhradí. Vnitřní hrad zaujímal východní polovinu a od předhradí ho odděloval pás opevnění. Ve středověku na stejném místě vyrostla kamenná hradba stojící dodnes. Předhradí na západě chránila z nejvíce zranitelného severozápadního směru impozantní hradba vzbuzující úžas. Táhla se severojižním směrem v úrovni současného hřbitova a garáží. Původní výška dosahovala až sedmi metrů. Tvořena byla čelní kamennou stěnou zesílenou z týla dvěma řadami srubových komor, z nichž vnější byly vyplněny zeminou. Co však zaslouží největší obdiv je tři metry hluboký a osm metrů široký příkop vysekaný před opevněním v tvrdé skále.

V knize Tomáše Pešiny z Čechorodu Mars Moravicus z roku 1677 je zachycena starší, ústně předávaná tradice o hradu Znojemu, tedy o Hradišti. Podle této zprávy přitáhli k hradu v letech 945 - 947 Maďaři, jejich útok však byl odražen. Následujícímu tažení, někdy mezi lety 949 - 957, již neodolal, byl dobyt a společně s celým krajem zpustošen. Výsledek archeologického průzkumu opevnění podepřel Pešinovi informace. V tělesu valu byly nalezeny zbytky zuhelnatělých trámů, propálené zeminy a popel, což jasně dokazuje násilný zánik opevnění. Pod zřícenou hradbou zahynula žena, jejíž pozůstatky byly po tisíci letech nalezeny. U jejího spánku se našla náušnice, a ta, spolu s dalšími ozdobnými předměty, přesvědčivě vročila katastrofu do konce první poloviny desátého století.

Zánik pevnosti neznamenal zánik života na Hradišti, osídlení pokračovalo nadále a lokalita si svůj význam podržela i po založení přemyslovského hradu, v jehož podhradí vzniklo později město Znojmo. Politická moc se sice přestěhovala do nově vzniklého královského města, Hradiště však zůstalo centrem kulturním. To bylo podtrženo, když zde vzniklo probošství jediného českého rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou. V okolí řádového kostela sv. Hypolita, který stojí na místě velkomoravské rotundy, byli znojemští měšťané pohřbíváni až do konce osmnáctého století.

Mgr. Zdeněk Šašínka